Balené pramenité, minerální a kojenecké vody jsou kvalitní podzemní vody, které vždy pocházejí z hlubinného, chráněného zdroje, nedotčeného civilizací. Jejich původ je zárukou bezvadné čistoty. Požadavky na kvalitu dané kategorie vod jsou proto mnohem přísnější než pro pitnou vodu z vodovodu. Podzemní vody jsou regulovány zákonem o potravinách v platném znění a jeho prováděcími vyhláškami (především vyhláškou o balených vodách č. 275/2004 Sb.). Na jejich kvalitu dohlíží Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která provádí pravidelné kontroly všech potravin.
Balené minerální, pramenité a kojenecké vody tedy zákon zařazuje mezi potraviny, z čehož výrobcům vyplývá povinnost v souladu se zákonem tyto vody značit etiketami. Nikdy se tak nestane, že by spotřebitel neznal druh, místo původu, složení, dobu trvanlivosti, způsob úpravy a sycení oxidem uhličitým vody, kterou pije.
Vždy víte, co pijete
Na etiketě si všímejte údajů:
-
Původ vody, zdroj
-
Způsob úpravy vody
-
Jaké je charakteristické složení minerální vody i s uvedením obsahu oxidu uhličitého
-
Název akreditované laboratoře, která provedla rozbor
A co tedy pijete?
Voda, která je čerpána z podzemních zdrojů, se nesmí dále upravovat žádnou technologií, která využívá chemikálie, dezinfekce, a tedy i přidávání chloru je u této kategorie přísně zakázáno. Obvykle je proto pouze filtrována, aby se odstranily nestabilní látky (jako například železo), které se ve vodě přirozeně vyskytují. Výrobci vod mají v zásadě povoleno měnit pouze „perlivé“ vlastnosti vody, tedy sytit ji oxidem uhličitým, nebo z ní naopak oxid uhličitý odstraňovat.
Požadavky na jakost podzemních vod se přitom řídí vyhláškou č. 275/2004 Sb. v platném znění. Ta stanovuje limity škodlivých látek dvojnásobně, v některých případech až desetinásobně přísnější než pro vodu z vodovodu. Zvláště významné rozdíly v limitech jsou pak pro velmi škodlivé prvky, jako např. kadmium, rtuť, berylium, kyanidy či arsen, dusičnany a dusitany.
V podzemní vodě, konkrétně v té nejkvalitnější kojenecké, navíc nesmí být zjištěny organické ukazatele, jako např. trichloreten, tetrachloretan a benzen. Naopak pro některé látky (ozon, chlor) není v této vodě stanovena mez detekce, neboť se zde vůbec nevyskytují. Dále existuje několik ukazatelů, které mohou negativně ovlivnit kvalitu vody, jako je např. pach, zákal, nežádoucí obsah chloridů a sodíku, hliníku, amonných iontů atd. Zde jsou limity pro vodu podzemní dokonce až 10x přísnější než pro vodu z vodovodu.
U podzemních vod jsou také velmi přísně sledovány mikrobiologické požadavky, jako jsou bakterie Escherichia coli, koliformní bakterie, enterokoky a clostridium perfringens, které nesmí být ve vodě pro veřejné zásobování detekovatelné ve 100 ml vzorku. V balené podzemní vodě však tyto organismy nesmí být přítomny ani ve 250 ml vzorku vody, tj. limit je 2,5x přísnější než pro vodu z vodovodu. Pro názorné zobrazení rozdílnosti limitů v té nejpřísněji sledované podzemní vodě, ve vodě kojenecké a ve vodě z povrchových zdrojů uvádíme ještě následující tabulku.www.dumazahrada.cz/dum-stavba/penize-pravo/balena-voda-z-pohledu-legislativy-22759.aspx